Na začátku terapeutického setkání mi Dáša řekla: „Mám pocit, jako bych si bránila ve štěstí a úspěchu. Jako bych měla nastavenou nějakou míru, za kterou už sama sebe nepustím. Vždycky rozjedu nějaký projekt a když to pěkně jede a vypadá to, že bych mohla být fakt bohatá, nějak se to podělá.“
No ano, lidi mají různé programy, kterými samy sebe drží v ohrádce. Jsem zvědavá, kam nás terapie zavede.
Když se kosti lebky rozhoupou
Dáša mě požádala, abych si dala ruce pod její hlavu (pracovaly jsme na dálku, ale to není žádná překážka). Po chvilce se její týlní kost začala houpat, energie její levé a pravé strany se rozdělila a každá šla jiným směrem. Tahle kost je složená ze čtyř částí které srůstají v raném dětství. A při porodu v nich může uvíznout napětí.
„Jak se cítíte?“ zeptala jsem se.
„No, vnímám, jakoby se mi zadní strana hlavy nějak hýbala. Cítím tlak na hlavu.“
Začínala jsem tušit, že se nám tu odehrává uvolnění porodního otisku. Tušení se mi potvrdilo, když Dáša sdílela, že slyší hlasité bušení srdce a na mou otázku, čí srdce, odpověděla, že ta srdce jsou vlastně dvě.
Nebyla jsem vedena se v tom více šťourat, takže jsem jen uvolňovala napětí uvězněné v její lebce, zatímco Dáša sdílela své pocity.
Setkání s Rarachem
Po chvíli jsem položila kontrolní otázku:
„Když si představíte, že překračujete tu hranici, za kterou je úspěch a bohatství… Jaké to je?“
„Je to, jako když lezu po žebříku a nade mnou je nějaká temná bytost, která po mně vždycky hodí balvan. A já spadnu o několik šprušlí níž. Ta bytost z toho má radost.“
Ja: „Kdo to je?“
Dáša: „Jmenuje se Rarach.“
Já: „Jakou má pro vás funkci?“
Dáša: „Brání mi v tom, abych byla fakt úspěšná.“
Já: „Kdy byl vytvořen?“
Dáša: „Před tím, než jsem se narodila. Před porodem.“
Já: „Kdo ho tam dal?“
Dáša, mírně udiveně: „Já sama!“
Já: „Jaký jste k tomu měla důvod?“
Dáša: „Protože se mí rodiče báli, že budu lepší, než oni.“
Já: „Čeho jste tím chtěla dosáhnout?“
Dáša: „Udělat jim radost.“
Já: „A povedlo se to?“
Dáša: „No… asi jo… Vlastně to celé dává dokonalý smysl. Mí rodiče mi na všechny mé plány vždycky říkali, že jsem se asi zbláznila a že to nikdy nemůžu dokázat.“
Zasmála jsem se. „A vidíte, jak to klidně dokazujete, co?“ Protože ačkoliv Dáša cítí tohle omezení, má za sebou celou řadu úspěšných projektů.
„To jo, ale nikdy nic z toho, co se mi podařilo, neocenili. Vždycky jsem z nich cítila spíš závist.“
Jaké máme možnosti?
Odpověděla jsem: „Chápu… Pojďme se podívat, jak žije člověk, který se rozhodne žít s tímto programem. Jaký je jeho život?“
Dáša: „Takový… o ničem. Průměrný.“
Já: „Co až tento člověk umře, vrátí se domů a bude hodnotit, jak se mu ten život povedl? Co si řekne?“
Dáša: „Že nic moc. Nedělal to, pro co se narodil. Vlastně ho tak trochu promarnil.“
Já: „A co člověk, který se rozhodl, že se na to vybodne a půjde si svou cestou? Jaký žije život?“
Dáša: „Šťastný, protože naplňuje svůj potenciál. Dělá, pro co se narodil.“
Já: „A co si tento člověk řekne, až umře a vrátí se domů?“
Dáša: „Že to byl dobrý život, že se to fakt povedlo.“
Já: „A teď se zamyslete, ke kterému případu máte blíže vy, tady a teď?“
Dáša: „No… spíše k tomu prvnímu…“
Já: „A co s tím uděláme?“
Dáša: „Změníme to. Já to takhle nechci.“
Rarach je kámoš!
Já: „Prima. Řekněte tedy Rarachovi, že už chápete, co a proč dělal. Poděkujte mu, že vznikl na vaše přání a svědomitě pro vás celou dobu plnil svou funkci. Můžete mu oznámit, že situace se změnila, že vy jste jiná a přejete si, aby se proměnil tak, aby byl v souladu s vašim novým rozhodnutím a nastavením, jestli si přeje s vámi pokračovat.“
Když Dáša s bývalým Rarachem dohovořila, zeptala jsem se, jak to vypadá nyní.
„Ten žebřík je širší a duhový, jde do nekonečna. I kolem je to duhové, už není tma. A ta bytost mě táhne nahoru. Podporuje mě, abych lezla rychleji! To je skvělé!“ Z jejího hlasu bylo znát ryzí nadšení.
„To zní krásně,“ řekla jsem. „Navrhuji ještě zastavit se na okamžik u vašich rodičů. Představte si je před sebou a řekněte jim, že to neděláte proti nim, ale pro sebe. A že máte pro ně jednu důležitou informaci: Že oni můžou taky.“
Po chvíli Dáša promluvila: „Oni řekli, že jsem se asi zbláznila, že pro ně tohle není, že jsou staří a tak.“
„To je v pořádku. Tohle poznání byl váš dar pro ně. Oni nemají povinnost ho přijmout.“
Vím, že Dáša nosí v hlavě jeden velký sen, který už je i zčásti zrealizovaný. A moc se těším, až budu pozorovat její další cestu. A budu ji pozorovat pěkně zblízka, protože Dáša si objednala Balíček pro podnikatelky.
Dobře schované “poklady”
Jako malé děti děláme často různá rozhodnutí, abychom se zavděčili svým rodičům. Ta rozhodnutí mohou mít v určité době svůj smysl, ale pak nutně přijde doba, kdy nám přestanou sloužit. Potíž je v tom, že jsou zasunuté hluboko v našem nevědomí a běžně o nich nemáme tušení. Přesto – nebo právě proto – na nás mají hluboký vliv.
Během transformačních energetických terapií, které dělám na dálku, se tyto programy dostávají do vědomí a máme možnost vědomé učinit rozhodnutí, co s nimi dál. Uznat je a propustit, přepsat. Změníme kód svého života – a fyzická realita se okamžitě přizpůsobí.
Možná i vy máte nějaký vzorec, který se vám opakuje. Podíváme se a něj spolu?
Těším se na spolupráci!
Lenka Aleiandra