Veselé hrátky
Cítíte své tělo? Existuje několik jednoduchých testů. Tři pro příklad:
Požádejte někoho, aby vám psal na záda velká tiskací písmena nebo čísla a zkuste je poznat.
Hýbejte vleže nohama/rukama podle instrukcí, a přitom mějte zavřené oči. Totéž lze zkoušet hlavou vestoje. Jsou vaše pohyby přesné?
Zkuste se se zavřenýma očima dotýkat různých částí těla, pro které se předem rozhodnete. Trefíte se?
Že je to snadné? Však si to zkuste. Je to celkem sranda. A možná budete překvapeni.
Nejdůležitější sval: MOZEK
Čím lépe cítíte své tělo, čím lépe si ho uvědomujete, tím jste zdravější. To je obecně platná a známá pravda. Když své tělo vnímáte přesně, mozek správně rozlišuje signály a přizpůsobuje celkové nastavení a použití jednotlivých svalů. Ty potom pracují jako tým, všechny jsou spokojené, jejich napětí je rovnoměrné. Takové tělo nemá důvod ke stížnostem v podobě bolesti.
Potíž je v tom, že mozek, jako hlavní ovládací nástroj, ztrácí díky našemu životnímu stylu přehled o tom, co se v těle vlastně děje. Ztratil někde cestou schopnost vypnout přetížené, tedy zatuhlé a bolavé svaly, ba co víc, on ani neví, že jsou vlastně pořád zaťaté. Platí to zejména pro zádové svaly, protože na ty si ani nevidíme, ani na ně nesaháme, nemáme tedy žádnou rozumnou zpětnou vazbu. Co jim tedy zbývá, než volat o pomoc bolestí? Ta totiž funguje, tedy, fungovala, než lidstvo vymyslelo chemické prostředky pro její utlumení.
Posilka? Asi ne…
Na této rovině je tedy cestou z patálie vědomá práce s tělem. Takové cvičení, které netrénuje sílu, ale koordinaci. Takové, které cvičí především hlavní ovladač, tedy mozek, a jeho cit pro tělo a přesné zapojení svalů. Tato forma cvičení se vyznačuje velikou jemností a pomalostí. Mozek potřebuje čas, aby si stihl všechno uvědomovat. Potřebuje postupně znovu navázat vztah s těmi svaly, které jsou už nějakou dobu „mimo službu“, a uvědomit si skutečný stav těch, které jsou dlouhodobě přetížené. Platí, že čím větší sílu člověk při cvičení vyvíjí, tím méně vnímá, co se skutečně děje. Když člověk pracuje větší než malou silou, pouze se utvrzuje ve svých stávajících patologických vzorcích. Když se rozhodne pro změnu, je třeba postupovat jemně a zlehka, trpělivě a s citem.
Cvičení podle příručky
Z toho nám logicky vyplývá ještě jeden postřeh, a sice, proč nemůže fungovat cvičení podle knih, příruček či letáků. Člověk, jehož mozek nevnímá řádně tělo, jež mu bylo svěřeno do péče, neví, jakých chyb se ve svých pohybech dopouští. Obvykle nechápe a nezná nastavení svých svalů v současné chvíli, ani neví, jak takové řádné nastavení má vlastně vypadat. Při cvičení podle obrázků tedy opakuje své pohybové chyby, jež mu jsou v dané chvíli vlastní.
Když se rozhodnete vystoupit z kruhu, nejdříve si najděte odborníka, který vám vysvětlí, co a jak. Je třeba uvědomit si 1) své pohybové chyby, tedy to, co vás vede do bolesti, to je váš start, a 2) jak má být tělo správně nastavené, aby bylo v souladu, což je váš cíl. Na to je třeba zkušeného pohledu zvenčí. Potom si přes speciální cvičení, zaměřené na procítění těla a jemnou koordinaci svalů, začnete své tělo opět uvědomovat a tím ho přesněji ovládat. Po nějaké době, až získáte dostatek zkušeností a pochopíte základní principy, zvládnete i to cvičení podle brožurek. Budete už totiž vědět, na co si dát pozor.
A jak to souvisí s energií?
Hodně.
Já třeba se svým tělem pracuju už léta. Od dětství mě totiž bolí záda a to mě po dvacítce, když jsem vylezla z gymplu z povinného tělocviku, dohnalo k fyzioterapii. Měla jsem kliku – narazila jsme na čerstvou absolventku z Motola a její vhledy i nadšení mě nakazily. Pochopila jsem, že své tělo musím napřed poznat a procítit, abych ho mohla zdravě ovládat – a tady začala moje vědomá praxe s tělem.
Později jsem ho začala prociťovat z hlediska emocí – kde jsou? jaké jsou? jak se to v té části těla projevují? A tím jsem hlouběji poznávala sama sebe.
Přidala jsem tajči a čchi-kung.
Díky tomu jsem začala být CITLIVÁ.
Na své tělo. Na své emoce. Na své myšlenky.
A na energie. Okolní i své vlastní, reakční.
Na to, co je moje a co je cizí.
Když teď pracuju s energií, těžím z té citlivosti i sebe-znalosti. Jasně a jemně rozlišuju.
Čím lépe máte procítěné sami sebe, tím lépe se v tom orientujete, rozlišujete, navnímáváte.
A tělo je jednou z klíčových cest.
Přeji vám, ať vás to baví!
Lenka Alexandra