Voda je tu velké a košaté téma.
Případ drenáže
Údolí, ve kterém mám po potěšení žít, je plné pramenů. Má to mnoho výhod – a také občas nějaký háček.
Naše chalupa stojí ve svahu a při jarním tání (když tedy má zrovna co tát) nebo při silných deštích se probudí prameny, které jsou nad ní, a voda teče přímo na chalupu. Bývalí majitelé udělali drenáž, ale rozhodli jsme se mužem, že ji opravíme.
To znamená: Vzít krumpáč, rýč a lopatu a vyházet bahno z příkopu nad chalupou až na staré drenážní hadice a místo nich položit nové.
Vybrali jsme si velmi inteligentně podzim, kdy bylo dost vody. Těžkou práci dělal muž, ale i já jsem si ve výkopu, který se naší činností ještě prohloubil, pěkně zabahnila. Byla to dřina, ale co by člověk neudělal, aby mu chalupa nespadla na hlavu, že.
Najednou se od vstupních vrat nahoře na zahradě ozvalo zazvonění na zvonec, který tam pro ty případy je. My ho tedy většinou neslyšíme, ale slyší ho psi, a ty potom slyšíme my. Prostě soužití se zvířaty. Tentokrát jsem ho slyšela jasně i já. A vzpomněla jsem si, že mě jeden pacient požádal, jestli bych mohla půjčit nějaké materiály ze studia fyzioterapie jeho synovi. Pán mi byl velmi milý, takže jsem souhlasila – jenže mi vypadlo, že si pro ně má zrovna ten den přijít.
To už se pán se synem hrnuli zahradou a já se nořila z výkopu jako Jožin z bažin. Bylo to velmi působivé. Moje profesionální dekórum bílého oděvu a čistých rukou se jen tiše smálo opodál. Počáteční rozpaky se ale rychle rozplynuly, společně jsme se mi zasmáli a já jsem šla hledat ty sešity.
Kde udělali soudruzi chybu
Pak přišlo pár suchých let. Všechno se zdálo v pořádku. Až jednou, když pršelo týden v kuse a voda už tryskala i myšíma dírama, začala nám koupelnou protékat voda. Oni tambývalí majitelé sice udělali zemi odvodňovací kanálek, ale zapomněli to vyspádovat, takže voda ho vesele obtékala, zatékala po sud s hašeným vápnem, co tam má můj muž uložený, až bude jednou malovat chalupu, a pod pračku.
„Hele, voda by asi neměla být pod pračkou, co myslíš?“ zeptala jsem se muže. A ten šel hledat nějaký rošt, na kterém potom pračka bydlela, dokud voda neopadla.
„Jak to, že ta drenáž nefunguje?“ divila jsem se. „No… ona není dost hluboko. Podlaha koupelny je níž, než ona. Nějak mi to tenkrát nedošlo,“ rozpačitě přiznal muž. Chvíli jsem na něj zírala, než mi došlo, co právě řekl. A pak jsem se ještě několik dní smála. Co už taky s tím.
Voda koupelnou čas od času protéká dál. Muž vysekal mezi dlaždicemi rýhy, takže už teče do toho kanálku. A já mám dobrý pocit hned ze dvou důvodů. První je, že to znamená, že není tak hrozné sucho, jako teď pár let bylo. A druhý, že máme objednaný bagr, který to konečně udělá pořádně. Snad už letos.
Úžlabí – domácí sprcha
V době, kdy jsem se nastěhovala, byla už v chalupě zavedená voda. Zavedl ji sem z pramene můj muž, když se nastěhoval. Ale neměli jsme sprchu, stejně, v ledové vodě, komu by se chtělo (no dobře, znám pár takových případů… mě se to ale netýká).
Když pršelo, dalo se docela dobře osprchovat na chodbě před koupelnou, protože teklo úžlabím. Můj muž vyndal staré rozpadlé dřevotřískové desky, které měly být stropem, se slovy, že by to stejně jen hnilo, a tak teklo přímo na chodbu.
On se tedy snažil to opravit, ale to úžlabí vzdorovalo. A teklo pořád dál a víc.
Když bych měla být spravedlivá, byl to od té střechy vlastně skvělý výkon. Její nosná konstrukce byla více méně z nějakých tenkých soušek, které byly v době její výstavby k dispozici a plechy byly na střeše z dob Rakouska-Uherska (byla na nich značka). Místy byly prostřílené od bulharských partyzánů z dob druhé světové války, ale to žádné problémy nedělalo. Když na podzim a jaře dujou silné větry, plechy na střeše mlátily, ale držely. Když přišla záplava sněhu, drželo to. Fakt skvělá práce!
Až na to úžlabí.
Voda tekla na různá místa podle toho, jak prudce pršelo. Měla jsem tam několik lavórů a kyblíčků a stejně to kapalo vždycky ještě někde mimo a voda stékala po nakloněné betonové podlaze směrem k záchodu. Ó, jak já jsem byla vzteklá!
Až do doby, než přišla sucha. A nepršelo a nepršelo.
I naše jinak spolehlivá studna dávala méně vody, prát jsem mohla jen omezeně.
Tehdy jsem si říkala, ach, kdyby tak zase kapalo na té chodbě…
Střechu už máme novou, tahle kapitola je díky Bohu za námi. Zbyla nám jen ta voda protékající koupelnou.
Zatím.