Občas se mně lidi ptají, jaké to je, když pracuji v jejich systému. Většinou je to reakce na mé sdílení, co vnímám, že se děje.
Inu… je to, jako dát si ruce do lavóru s teplou vodou.
Předurčeni k plynutí
Lidské tělo je ve své podstatě voda. Různé zdroje uvádějí různá procenta, ale pravdou je, že i to, co se zdá být tuhé, je z určité perspektivy tekuté. I kosti třeba.
Ha!
Překvápko?
Můžeme si myslet, že to je díky fasciálnímu systému, který byl uznán za samostatný orgán, a který propojuje tělo na všech úrovních. Je to fascinující záležitost, doporučuju vaší pozornosti nějaké pěkné video. Fasciální systém prochází i kostmi a nervy. A chová se tekutě.
Můžeme to ale brát také tak, že naše hmota je prostě jen trochu více zhuštěná energie. A co dělá energie? Proudí.
Jako ta voda.
Ať se na to díváme, jak chceme, náš tělesný systém je předurčen ke kapalnosti. Tekutosti. Plynutí.
Tak, jako my sami.
Jak uvnitř, tak vně
Stávají se ale různé věci, které způsobí, že to proudit přestane.
Fyzické úrazy.
Výzvy na orgánech (říkáme jim například „nemoci“).
Emoce, které se z nějakého důvodu v těle zasekly.
Všechno je to ale energie.
Všechno je energie.
Všechno – je – energie.
A jak uvnitř, tak vně… jak přestává proudit náš systém, ztrácíme své životní Flow.
Návrat do Flow
Při terapiích to vypadá tak, že se (až mě váš systém pozve dál, samozřejmě) jemně zanořím.
Tam, kam mě pustí. Tam, kde si mě přitáhne.
Pozoruji proudění energií, podporuju je, provázím, usměrňuji tak, aby se zbavily starých zátěží a nastolily novou rovnováhu.
A pak najednou si mou pozornost přitáhne nějaké místo na těle, které vnímám jako tuhý předmět. Třeba vejce. Ořech. Něco, co je zamrzlé. Zatuhlé. Zapouzdřené.
Pracuji s tím místem, jemně, s respektem a soucitem. Podporuji ho v tom, aby propustilo, co drží, a stalo se opět tekutým. Proudícím. Svobodným.
Někdy je to uvolnění provázeno prací s obrazem, který může mně nebo klientce přijít. Někdy je to jen vjemová záležitost. Podle potřeb jejího systému.
Na konci je ale vždycky obrovská úleva.
Něco starého, něco, co ubíralo energii a stahovalo do nefunkčních životních vzorců, zmizelo.
Je to krásná práce.
Co kdybyste o sobě začali uvažovat jako o proudící energii? Co kdybyste začali vnímat, že jste (jako) voda? Kde vám to proudí… Kde to stojí… Kde to je zamrzlé… A kde napak proud vyschl nebo se vychýlil tak, že tím místem nic neteče?
Čím tekutější jsme, tím více jsme v plynutí – nejen ve svém těle, ale i v našem životě.
Mým posláním je vracet lidem tuto plynulost.
Volá si vás to?
Objednejte se. Vrátím vám vaše Flow.