První květen… první máj…
Nádherný čas. Jako stvořený pro lásku, co myslíte?
Možná máte někoho, koho milujete.
Nebo někoho, koho byste si přály milovat. Ale ono to nejde... i když cítíte, že tak to chcete, že tak to má být.
Možná se někdy přistihnete při emocích vůči svému partnerovi, které jsou nějaké… divné…
Jako ozvěna dávných časů.
Možná se někdy přistihnete při reakcích na něj nebo na jiné muže, u kterých máte podezření, že si je vlastně možná ani nezaslouží.
Přesto to tak cítíte. Říkáte. Děláte.
Proč?
.
Je to vaše – není to vaše
Dnes vám chci vyprávět o podvědomých programech a uzamčených emocích, které si nesou ženy vůči mužům.
Setkávám se s tím při terapiích a někdy vnímám to i ve spodních proudech některých žen v mém okolí.
Ty šťastnější alespoň tuší, že tam něco nehraje. Mnohé v nich stráví celý život, aniž by si uvědomily, jaké toxické otisky dávné minulosti ovlivňují jejich život.
Mám za to, že tyto programy mohou za mnohé nešťastné vztahy, kde si žena vůbec neuvědomuje, jak velkou měrou se na jejím ztroskotaném vztahu podílejí právě tyto programy.
.
Nenávist k mužům
Při jedné terapii mi nedávno jedna žena řekla: “Chtěla bych se podívat, proč na svého muže reaguju, jak na něj reaguju. Zdá se mi to divné. Uvědomuji si, že moje reakce nejsou vůbec racionální ani opodstatněné, přesto to tak mám. Zatěžuje to mě i můj vztah. Chci se toho zbavit.”
Její energetický systém nás vedl skrze určité otisky z dětství a raného mládí, skrze postavu jejího otce a prvního přítele.
Až nás dovedl do spodních proudů.
Do toho, co bylo za tím.
Do nenávisti k mužům, který se táhl skrze ženy jejich rodem.
Programy nenávisti vůči mužům si nese mnoho žen – a mají své historické opodstatnění.
.
Několik typických zdrojů rodové nenávisti
Církev a inkvizice – kde ženy honily, mučily a vraždili právě muži.
Války – kde byly ženy ponechány napospas s dětmi na krku, ať se starají, jak dokážou. Jistě, že muži za to nemohli, ale v zoufalých, bezmocných, puštěných a přetížených ženách se jejich zoufalství často přetavilo v pocit, že muž, který odešel do války, je zradil.
Po válce – muži, kteří se vrátili, byli často fyzicky a hlavně emočně poškozeni a nebyli schopni být opět manželi a otci, kteří vytváří pro rodinu bezpečné zázemí. Mladá generace mužů neměla mužský vzor. Tak vzniklo pokřivené, věčně nedospělé mužství. A ženy si zvykly nést břemeno všeho na sobě, se zakonzervovanou nenávistí vůči mužům.
.
Čeká na svou příležitost
V mnoha ženách je emoční konzerva, zděděná po některé předkyni, která v sobě nese ozvěnu některého z výše zmíněných témat.
Ty ženy podprahově cítí neustálou zradu a křivdu ze strany mužů, protože ta emoce v nich prostě je, a hledají v realitě potvrzení svých pocitů. Odtud pak pramení neadekvátní reakce na muže a zdánlivě odnikud se objevující hlášky typu “co by člověk čekal od chlapa”, “všichni jsou stejní”, “další hajzl”, “už zase!” a podobně.
.
V takovém stavu není místo pro lásku.
I když by si ji žena ze srdce přála.
I když vnímá, že její muž je vlastně ten pravý pro ni.
Tyto staré emoce neustále čekají na svou příležitost, na narážku, která jim umožní vynořit se.
Upozorňují na staré zranění, které si žádá laskavou péči, ošetření, soucit, odpuštění.
.
Otevřete se lásce?
Možná vnímáte, že je to i vaše téma.
Ozvěte se mi, ošetříme to.
Dnešní doba vyzývá k urovnání vztahů mezi muži a ženami.
Abychom mohli jít dále bok po boku ve skutečných, láskyplných partnerstvích.
Říká se, že muži čekají, až jim ženy otevřou dveře k jejich vlastní transformaci. A já se domnívám, že tohle jsou ony. Muž se nemůže před ženou otevřít ve vlastní zranitelnosti, když v jejím poli vnímá tuto starou nenávist.
Je čas překročit to a jít dál.
Jsem tu pro vás.
Pomohu vám otevřít se lásce.