ŽIVÁ AKADEMIE

“Holky, cítím velkou vděčnost, že jsem do Živé Akademie šla a potkala se díky tomu s vámi všemi . Úplně mě to dojímá. Jsi skvělá, Leni, to co děláš je prostě jedinečný “

“Když jsem přijela na první společný víkend, třásla se mi kolena. Měla jsem ohromný respekt z Lenky a hlavou mi neustále běželo…Proboha, co tady dělám?

První co mě dostalo, bylo chování Lenky, nebo to, co jsem z ní cítila. Ona nesoudila, nedělala rozdíly…ona nebyla nadřazená, viděla potenciál každé z nás a bylo to cítit. Takhle bezpečně jsem se ještě nikdy necítila, byla jsem doma.

Bylo to v březnu. Je to asi 7 měsíců.

Nikdy jsem nezažila takhle intenzivních 7 měsíců, tak ohromný skok.

Pravda, nejsem tolik vidět na sítích, je to často tak intenzivní, že potřebuji být více sama se sebou. To, co se děje, se často nedá uchopit do slov.

Zato mám konečně klientky. Spokojené klientky.

Dodala jsem si odvahy a svoje terapie nabídla.

To co dělám, dostává stále jasnější obrysy, jsem si jistější, jen tak něčeho se neleknu.

Poslední dny tady občas brečím vděčností a dojetím nad tím, že se tohle všechno děje.

Přichází mi nádherné zpětné vazby od klientek, moje terapie nejsou jen plácnutím do vody (nebo do pole :D), přináší úlevu a trvalou změnu. Je to neuvěřitelný a já těch 7 měsíců vlastně nepřestávám valit oči.

Děje se mi můj sen…to, co jsem tušila, že ve mě někde je, to, kdo jsem, konečně to začíná být vidět.

A taky, konečně mám kolem sebe partu, kterou jsem už jako malá hledala. Nikdy jsem nikam nezapadala, až teď. Mluvíme řeší stejného kmene :).

Myslím, že můžu napsat za všechny spolužačky, že tohle není jen můj příběh :).

Je to mnohdy ohromně náročný, ale tak, tak krásný, že to nejde slovy popsat.

Vstoupit do Živé Akademie bylo, zatím, moje nejlepší životní rozhodnutí :).

Máme před sebou 3. setkání. Z roztřesené holčičky z března je dnes někdo úplně jiný :).

A to ještě není konec, tak nějak tuším (a na svou intuici už se dnes spoléhám), že to hlavní, teprve přijde :).“