Už před lety jsem si všimla, že v čase adventu dostávám dárky.
Poprvé jsem si to uvědomila, když jsem o adventu “dostala” svou tetu, sestřenici mé mamky, kterou jsem do té doby neznala. Stala se mou učitelkou, podporou, důvěrnicí, inspirací a velkým vzorem.
Jako když jsem ten stejný rok při vystupování z tramvaje uklouzla na schodech a krutě si natloukla žebra. Každý nádech bolel, každý pohyb, každý krok. Díky tomuto úrazu jsem ale dostala odpovědi na důležité otázky – které bych si bez něj vůbec nepoložila. Bylo to vlastně velké požehnání.
Říká se, že není všechno zlato, co se třpytí. Ono to ale platí i naopak. Nemusí všechno vypadat na první pohled jako zlato a požehnání… někdy je třeba podívat se s odstupem času, co nám to přineslo, k čemu nás to přimělo, jak jsme díky tomu vyrostli.
V tomto krátkém zamyšlení bych vás chtěla inspirovat, abyste se začali vnímat advent jako zázračný čas, kterým skutečně je.
Abyste se rozhlédli kolem sebe, na události, setkání, cokoliv, co se vám děje, a zkusili to procítit jako dar, kterého se vám v tomto čase dostalo.
Abyste pocítili nádhernou, výjimečnou energii, která tímto časem prostupuje, když se jí otevřete a dovolíte si ji vnímat.
Od té doby, co jsem se to naučila, mám každý advent vnitřní pocit hluboké vděčnosti. A vždycky se těším, co mi zase přinese.
Letos je to obzvláště krásné. Hojnost lásky, přátelství, nových setkání i příležitostí. Hojnost peněz, drobných i větších dárků v různých podobách. Hojnost sněhu, čisté vody, zimního ticha, ohně v kamnech.
Děkuju za to.
Přeju i vám, abyste v sobě toto čaro objevili. Čaro nové perspektivy a prožitků. Čaro zázraků.
Posílám vám myšlenku a zasněžený pozdrav, přátelé. Děkuju, že jste.