Je 3.8.2024 a já mám za sebou jednou mimořádné setkání.
Setkání, které jsem vůbec nečekala.
.
Setkání s mluvícím kakaem
Jedna kamarádka mě včera pozvala na ecstatic dance s kakaovou ceremonií do jejího krásného prostoru v Ústraní.
Měla jsem čas dřív. “Tak přijeď, pomůžeš se záměrem pro kakao,” napsala mi.
To kakao připravovala jiná žena, nechtěla jsem jí do toho moc lézt. Kromě toho, s kakaovými ceremoniemi nemám žádnou zkušenost.
Dostala jsem za úkol ho nastrouhat.
Vzala jsem kostku kakaa do ruky, že začnu, ale jak se dotklo struhadla, řeklo mi:
“Tak moment! Napřed se přece pobavíme, ne? Co ode mě chcete? Jaký záměr vám mám pomoct naplnit?”
Um.
Mluvící kakao.
.
Chtít můžeš, ale je tu pro vás něco mnohem lepšího!
Nikdy jsem se kakaové ceremonie neúčastnila. Jediná moje zkušenost s kakaem je z rituálu zavinování u Ivany Dudkové, ale tam se mnou nemluvilo.
Řekla jsem to Iloně, která zatím chystala koření.
“Záměr by měl být pokora a vděčnost.”
Ok. Poslala jsem to kakau.
Od kterého se to odrazilo.
A z pole přišla zpráva, že pro nás je pro ten večer připravený jiný záměr – že ta ceremonie má být v energii svátku Lammasu.
Že nás má spojit s mateřskou láskou a náručí Země.
S hojností a výživou, kterou nám nese.
S pocitem přijetí a bezpečí mateřského aspektu.
A s vděčností za to všechno…
.
Zazpívej mu, řekla Země
Přišla píseň, kterou jsem měla kakau zazpívat. Přišla od Země. Zpívala jsem v rohu kuchyňské linky, potichu, abych nerušila ostatní.
Moje ruce se dotýkaly kostky kakaa a skrze mě proudila energie…
… viděla jsem lány zralého obilí, mírně se vlnící v jemném větru na sklonku horkého dne, kdy slunce má měkké hřejivé světlo…… čiřikající vlaštovky, létající nad tím polem…… a na chvíli probleskly zelené listy kakaa, jemně se chvící ve větru, a poslaly své požehnání.
Byla to nádherná, něžná, posvátná chvíle.
Objevilo se hřejivé žluté světlo, stejné jako světlo toho podvečerního slunce z vize, prošlo přese mě do kakaa a z něj vystoupilo do pole prostoru a pomalu ho prostoupilo a obklopilo. Cítila jsem lásku, jemnou a mateřskou, výživu a ochranu.
Věděla jsem, že ten večer je o nás postaráno.
A přišla mi myšlenka, že tou písní můžu více pozvat ostatní do toho prožitku a pocitu, který pro nás ten večer a kakao nese.
Pak jsem ho začala strouhat. Zpívala jsem dál. Píseň se jemně měnila, ale její nálada zůstávala stejná.
Lammasová.
Po chvíli jsem byla ze zpěvu propuštěna, že pro tuto chvíli stačí, a zbytek strouhání jsem si mohla povídat se ženami okolo.
O zpěv se kakao přihlásilo zase, když jsem ho sypala do ovesného mléka.
Ilona ho pak dlouze, s láskou a péčí, míchala, až zhoustlo do luxusně krémové konzistence.
.
Pozvi je tou písní…
Když jsem měla hotovo, vyhledala jsem Hanku a popsala jí své setkání s kakaem a možnost, která se otevřela skrze zpěv.
“Jasně, je to tvoje,” usmála se.
A já si pak v sobě držela a hýčkala ten pocit, který jsem při doteku s kakaem měla, abych ho předala co nejjasněji.
.
Před tolika lidmi jsem už velmi dlouho nezpívala. Byla jsem trochu nervózní, jestli se mi povede předat poselství, které skrze kakao přišlo.
Všechnu tu mateřskou lásku, péči, podporu, teplo a výživu, kterou tu máme.
Že jsme v bezpečí a je o nás postaráno.
Nebo aspoň co nejvíc z toho.
Podle odezvy to vyšlo docela hezky 🙂
.
Prosté a posvátné, jako sám Život
Tyhle momenty jsou pro mě něco mimořádného. Když se posvátné prostě stane, v rohu kuchyňské linky. Ty momenty jsou mimořádné, silné a léčivé, i když nemají žádnou formu, složité rekvizity, velké přípravy.
Jsou prosté jako sám život.
Protože život ve své podstatě je prostý – a posvátný.
Děkuju za včerejší setkání, nejen s kakaem. Děkuju, Hanko, že jsi pro nás nachystala tak krásnou příležitost pro spolubytí.
A děkuju všem, díky kterým se zhmotnila v pro mě nezapomenutelný večer 
.
A tak mě napadá…
A když tak o tom přemýšlím… asi zahrnu tohle mluvící kakao do živých setkání Živé Akademie v Karpatech.
Co myslíte? 🙂