Když jsem bývala fyzioterapeutkou, některá témata se opakovala pořád dokola.

Můj život a povolání změnilo kurz, ale – tělo je prostě důležité.

Dobře procítěné a vyladěné tělo podporuje dosahování skvělých výsledků v energetické práci.

A proto dnešní článek – o minimalistické a velice efektivní podpoře našeho nejvěrnějšího druha a přítele: těla.

 

Pohodlný život je cesta do pekla.

Jooo, je to tak.

Tolik si to chceme usnadnit, že pohodlníme, lenivíme, pomalu a nenápadně plesnivíme.

Svaly se oslabují, šlachy zkracují, záda křiví.

Ale – nemusí to tak být! A cesta je snadná! 😉

Za řadou problémů s tělem je na fyzické rovině kumulativní efekt různých vlivů.

Vadné držení těla. Rutinní práce ve vynucené poloze. Naprostá absence některých pohybů v běžném životě (natahování rukou nad hlavu, plynulé záklony v páteři). Chybějící uvolňování a průběžné protahování.

Jako fyzioterapeutku mě bavilo najít co možná nejvíce vlivů, které vedly k problémům, a hledat cesty, jak to změnit.

 

Kapka ke kapce

V mnoha případech je jedna z významných příčin problémů ve stereotypních pracovních pohybech, které nutně vedou k jednostrannému přetížení pohybového aparátu. A pokud člověk nechce změnit zaměstnání, musí se s tím prostě naučit zacházet.

Jinými slovy – kompenzovat.

A předcházet tak (dalším) problémům.

Kromě pravidelné denní dávky pohybu v délce jednoho večerníčku potom velice pomáhá průběžné protahování a cvičení kdykoliv během dne.

Masáže trapézového svalu („za krkem“), který je zpravidla přetížený a bolí. Protažení krční páteře vestoje nebo vsedě. Masáže palcového a malíkového bochánku na dlani coby prevence i řešení syndromu karpálního tunelu. Protažení zápěstí. Letmé vědomé doteky, které pomáhají mozku uvědomit si, jak používá jednotlivé části těla. Vědomé jemné pohyby při stání pro nalezení optimálního, tedy bezbolestného stoje. A další praktické maličkosti.

Kdykoliv. Kdekoliv.

Zabere to pár vteřin.

Ale pár vteřin sem, pár vteřin tam, a do večera se to nasčítá třeba do délky dalšího večerníčku, s bonusem tréninku mozku coby hlavního ovladače. Takového drobnosti pak dělají hotové malé zázraky.

 

Co tomu řeknou…?

Jenže by to nebyli lidé, aby na sebe nevymysleli nějakou tu kulišárnu, která jim to trochu zpestří. Když jsem pro lidi vymýšleka takovéto různé úlevné triky a manévry pro běžný všední den, často jsem slýchala: „jak to bude vypadat“, „co si pomyslí“. Prodavačky mají obavu ze zákazníků. Zákazníci z prodavaček a jiných zákazníků. Lidé zaměstnaní v kancelářích se bojí názorů kolegů i šéfa. Úředníci se zdráhají před občany a občané na úřadech nechtějí vypadat jako paka.

Došlo vám to?

Téměř všichni se dříve nebo později dostaví k nějakému fyzioterapeutovi. A téměř všichni se zdráhají trochu se o sebe veřejně starat.

Pomiňme nyní skutečnost, že lidé si sebe navzájem málo všímají a že doporučené maličkosti jsou zpravidla skutečně nenápadné pohyby, které málokdo zaznamená. Co když je to celé jinak?

 

Princip sněhové koule

Co když je třeba, aby prostě jeden začal – třeba zrovna vy ve frontě v hypermarketu. Začnete si masírovat trapézy, protože si uvědomíte, že se dožadují vaší pozornosti a nemáte koneckonců nic lepšího na práci. Všimne si vás pán stojící opodál a vzpomene si, že mu to fyzioterapeutka taky doporučila. Zaznamená to paní u pokladny, která má zrovna pár vteřin času, než si zákaznice uklidí zboží, a tak té chviličky využije na příjemné na protažení krku. A všem je líp. Ačkoliv pán ve vedlejší frontě se tváří divně a paní vzadu něco šušká manželovi. Jenže pán může mít například zácpu a s vaším protažením to nemá nic společného, a paní hodnotí účes jiné paní.

Je to jen ve vaší hlavě.

I kdyby se nakrásně někdo šklebil vaší sebepéči všedního dne, je to vaše tělo, a jen vy budete sklízet ovoce, pokud se o sebe budete starat. Anebo ne, podle toho, jak se rozhodnete.

 

Kolektivní sport

Je to taky trochu otázka individuálního nastavení. Chodili ke mně lidé, kteří jsou tak vnitřně srovnaní a přirozeně nadšení, že jejich kolegové a kolegyně pokaždé čekali, s jakým novým „drbem“ a vychytávkou přijdou z fyzioterapie tentokrát. Pak to všichni zkoušeli, kdykoliv situace dovolila, experimentovali a obvykle se dobře bavili.

A na druhé straně jsou lidé plaší a stydliví, které při nesmělém zkoušení ergonomického pracovního postoje odradí první posměšná poznámka kolegy či kolegyně. Je to pochopitelné, každý z nás má jinou povahu i zkušenosti. Nicméně pokud jde o tyto drobnosti pro všední dny, vyplatí se překonat vnitřní zábrany.

Protože i daleká cesta se skládá z malých kroků.

 

Starejte se o své tělo. Je to kámoš.

A nové vám v tomto životě nikdo nedá 😉

 

 

Lenka Aleiandra