Před pár dny přišla v jedné skupině řeč na duše.
A na to, že jsou vtipný.
Několik žen to překvapilo.
.
Já už žiju v kontaktu s tím světem tak dlouho a v takové intenzitě, že mi některé věci přijdou jasný a samozřejmý.
Ale jak jsme o tom mluvili, došlo mi, že – plno lidí opravdu žije v přesvědčení, že DUCHOVNÍ VĚCI MUSÍ BÝT VÁŽNÉ.
Ba až skoro patetické.
.
Taky mi při té diskuzi rovnou přišlo do hlavy několik důvodů, proč to tak je.
.
“Trpěl za tebe!”
První důvod je vlastně nabíledni:
Několik set let nám tlačili do hlavy, že jediná správná duchovnost je náboženství a sice to křesťanské, které stojí na idei utrpení:
Ježíš pro tebe trpěl!
Kdo jsi ty, aby ses radoval!
Život je utrpení!
Možná, že někde několik teologů píše o jiném úhlu pohledu, ale naše kultura má pěkných pár stovek let duchovnost založenou na myšlence utrpení. Tak jakápak legrace.
V tomto tématu Krista nahrazují jiná témata, ale ta vážnost tam prostě zůstala.
Máme to tu tím pěkně prosáklé.
.
Hodnotné = vážné
Druhý důvod je ten, že tady máme pořád nějaký dojem, že hodnotné věci musejí být vážné. Když je to legrace, jakoby to bylo něco míň… Takže když se bavíme o důležitých věcech, jako by se tam humor nevešel. Jako by to ubíralo na důstojnosti, bez které to prostě nemá hodnotu.
Je možný, že to taky plyne z křesťanství… ale nevím, tam jsem toho víc nechytla.
.
Jak mi duše málem zavařily
Pravda je taková, že duše jsou fakt vtipný.
Neříkám, že úplně všechny.
A ten jejich humor má různé odstíny, intenzitu… osobitost.
Ale v podstatě… v kontaktu s nimi se člověk obvykle dobře pobaví.
Chtěla bych vám na tomto místě posdílet jednu terapeutickou příhodu, kde mě ten jejich humor málem dostal do trapné situace.
Před nějakou dobou za mnou přišla starší dáma s tématem – které, jak se vzápětí ukázalo, nebylo to, co ji skutečně trápilo.
Neděje se mi to často: Když přijde klient a mluví o tématu, se kterým přichází, hmatám a vnímám ho v poli. Tady to bylo jako takový energetický čůrek, který tekl podél pole okolo něčeho o rozměrech mamuta, co zatím nebylo vidět…
Sdělila jsme to klientce a ta řekla, že je v důvěře, že všechno bude, jak má být…
Když jsme se pustily do práce, její pole ukázalo, že má potíže ve vztahu.
Před pár lety jí umřel manžel, se kterým byli leta letoucí šťastní.
Ona si před časem našla přítele, potkali se shodou neuvěřitelných náhod.
Všechno je skvělý, ukazuje jí nové úhly pohledu na svět a jak ho jde prožívat… ale jistá její část mi vyprávěla o pochybnostech, pocitech viny, o tom, že ho chce opustit, protože má špatný pocit, že je vlastně manželovi nevěrná.
Povídala jsem jí o tom, co vidím a vnímám v jejím energetickém systému… a ona mi dala za pravdu. Ten vnitřní boj ji přiváděl pod tlakem, kvůli kterému si nemohla nový vztah užít a uvolnit se do něj.
Zatímco jsem četla a rozkrývala její situaci a vnitřní proudy, přišla duše jejího manžela – říkejme mu Petr. Bylo to nesmírně krásné a dojemné, ta energie a pocity, které k ní vysílal. Ten vztah. Ta láska. Pamatuju si, že mi u toho tekly slzy.
Petr jí skrze mě poslal několik vzkazů.
O tom, že skutečná láska není majetnická. A že si přeje její dobro a štěstí.
Potud hezký.
Jenže pak přišla duše jejího současného přítele – říkejme mu Pavel.
Ukázalo se, že duše Petra a Pavla jsou blízcí přátelé, i když tady se ti muži neznali.
Pak to začalo být… doslova i přeneseně zábavný:
Oni byli totiž ohromně vtipní.
Dělali si srandu ze sebe navzájem. Normálně se pošťuchovali.
Dělali si srandu z ní. Měli poznámky a dělali různé žertíky. Ano, i s laskavým erotickým podtónem.
Do toho já v kontaktu s ženou, se kterou se dotýkáme tak citlivých témat úmrtí a vztahového dilematu.
A oni takový cirkus!
Měla jsem na začátku potíže se nesmát.
Při tom jsem paní popisovala, co vidím a vnímám a co ti dva vyvádějí.
Jaký je jeden a jaký je druhý.
A ona řekla:
“Jo, to jsou celí oni. Úplně to na ně sedí.”
Její úleva bylo obrovská.
A moje taky, protože jsem se mohla smát těm jejich vtípkům a překládat je “jejich” ženě, která se smála taky.
.
Byla to jedna z nejkrásnějších terapií, jakou jsem dělala. Hluboká, něžná, láskyplná, dojemná… a přitom tak zábavná. Plná přijetí, rozhřešení a uvolnění se do štěstí nového vztahu s pochopením, že Petr drží palce – a směje se pod své duchovní vousy.
.
Jo, duše jsou vtipný.
A Stvoření má smysl pro humor.
Berte, nebo nechte být… jim je to jedno 🙂 Udělejte si to pro sebe autentický a příjemný! Ať vám v tom je šťavnatě a dobře.
Klidně se můžete uvolnit a být taky vtipný, i když se zrovna zabýváte nějakým spirituálním tématem. Spirit to ocení 😉
.