Dnes bych s vámi chtěla sdílet příběh Katky. Byla zaměstnaná a velmi ji to táhlo podnikat. Svou práci miluje, chce ji dělat svobodně. Představa, že v ní podniká ji naplňuje radostí. Přesto… jakoby jí něco bránilo ZAČÍT. „Vždycky se najde něco, proč to nejde. Něco důležitějšího. Nějak se do toho nemůžu dostat. Nemůžu udělat ten krok.“
Když člověk řekne tohle, zavání to podvědomým vyhýbáním se.
Vytvořila jsem bezpečný prostor a naladila se na její systém.
„A nesnáším pocit, že bych mohla udělat chybu,“ pokračovala Katka náhle. „Moje práce, to jsou papíry a dokumenty. Představa, že by mi je někdo vrátil k přepracování, mě děsí. Připadám si pak úplně nemožná. Jako někdo, kdo neumí, co dělá.“
Aha. Odtud nám vítr fouká.
Když kosti žalují
Pustily jsme se do práce. Energie v jejím systému pracovaly, uvolňovaly se já jsem je doprovázela a podporovala.
Pak mi najednou přišel impulz přesunout svou ruku pod její hlavu. A její hlava začala vyprávět…
„Poslyšte, nebil vás někdo po hlavě? Zezadu?“ zeptala jsem se.
„Nooo… Máma. Když jsem dělala úkoly. A taky mi trhala sešity.“
Zatímco Katčina hlava uvolňovala zaseklou energii dávných úderů, Katka si zpracovávala svůj program, že dělat chyby je ostuda a prohra. Že je kvůli dávným chybám nedostatečná.
Dělají z vás chyby blbce?
Zavnímala jsem vlnku určité energie a vyslala jsem provokaci:
„Jste blbá?“
Pozorovala jsem, jak se proměnila energie v jejím systému, jak se téma vylilo z další úrovně. Cítila jsme zmatek, hanbu – i to, jak se s mou pomocí rozpouštějí a odcházejí.
„Moc pěkná práce,“ uznala jsem, s jakou chutí si s tím její systém poradil.
„Ptám se znovu, jste blbá?“
„Ne, jsem vlastně docela chytrá,“ odpověděla, ale v jejím systému jsem ještě vnímala nejistotu. Dala jsem jí prostor a nechala jí rozpustit.
„A co teď? Jste blbá?“
„Ne, jsem chytrá!“ Její systém začal zářit novou sebedůvěrou.
„A co když uděláte chybu? Jste pak blbá?“
Vedla jsem ji až do okamžiku, kdy řekla: „Ne, nejsem blbá, když dělám chyby. Dělat chyby je součástí učení. Je to v pohodě. A taky je to součástí toho, být člověkem.“
V jejím systému jsem četla, že tohle je její nová pravda.
Začátek nové cesty
Za necelý týden mi přišla zpráva: „Pevné rozhodnutí se rýsovalo od pondělí. Dnes jsem požádala o zkrácený úvazek bez pokrácení platu. Když nedají, dávám v pátek výpověď.“
S Katkou máme naplánovaná setkání na celý rok. Těším se, jaké obrátky za tu dobu její cesta nebude. Těším se, až ji budu dále provázet cestou za jejím snem.
A co vy? Jaké sny máte?
Brzdí vás něco? Ozvěte se mi, zpracujeme to spolu. Život je krátký na kompromisy.
Lenka Aleiandra