“A jak poznám, že to není jen další dezinformace?” položila otázku jedna žena ve FB diskuzi.

A mě to pošťouchlo napsat konečně tenhle článek – o terapeutickém příběhu, ve kterém hrála hlavní roli PRAVDA.

 

.

Judita

Judita přišla do terapie s tématem, které se týkalo jejího osobního života. Co se v něm ukázalo jako podstatné, byla potřeba pravdy. Potřeba mít pravdu.

Během práce se vynořil otisk života, ve kterém byl – tehdy muž – velmi upnutý na pravdu. (Bylo ale cítit, že vztahování se k pravdě je pro tuto bytost důležité i na hlubších úrovních, že to je téma, které se prolíná více jejími životy – tento se ale ukázal jako ten nejvýznamnější pro práci.)

Ten muž měl prostě bytostnou potřebu vztahovat se k pravdě, určovat pravdu a trvat na té pravdě. Na základě vnitřní analýzy se rozhodl, co je pro něj pravda, a na tom potom trval.

Bylo patrné, že to je určitý rys, který si ta bytost – nyní Judita – nese i v tomto životě. Vnímala jsem, že určitá její část prostě TRVÁ NA TOM, že TOHLE JE PRAVDA, a taky jsem viděla v energetickém poli, jak moc jí to komplikuje život nejen v osobním tématu, které přinesla do terapie.

.

Pravda jako blokátor růstu

Pracovala jsem s tím. Identifikovala jsem postoje ve vztahu k pravdě, které způsobují zaseknutí v aktuální životní situaci. A nechala jsem energetické pole, aby mě vedlo v další práci.

Vnímala jsem pravdu, ke které se tehdy muž-nyní Judita vztahuje, jako něco, co přichází zvnějšku. Na základě informací, se kterými s spojí pocity a prožité zkušenosti, a dojde k rozhodnutí: TOTO JE PRAVDA.

A bylo zřejmé, že to je poplatné času a místu, perspektivě a zkušenostem.

A taky – že trvání na tom, že tohle rozhodnutí “takhle to je”, jednou provždy platné, blokuje možnost dalšího vývoje, protože zavírá možnost překročit horizont ve chvíli, kdy už je přežitý, kdy ten člověk odžil další zkušenosti a po jejich integraci se na to může podívat jinak a tu “pravdu” přehodnotit.

Prostě odvahu pustit tu pravdu, které dosud věřil.

“Malá pravda”, znělo mi v hlavě. Pravda poplatná místu, době, vývoji…

Pak jsem položila do pole otázku:

“Kde je skutečná, velká pravda?”

A  ta otázka spustila proces, na který nikdy nezapomenu.

.

Pravda je stav bytí, který se rodí zevnitř

Vnímala jsem, že se dotýkám buněk, že se pohybuju v rovině fyzické buněčné struktury.

Každá jedna buňka prožila doslova průlom, kdy se z jejího nitra začalo šířit světlo.

Celý prostor těch struktur získával větší prostornost, lehkost a zářivost.

A přišla informace: Tohle je PRAVDA. Takhle vypadá.

.

Pravda je energie, která přichází zevnitř, v podobě jasného světla, které ví. Jako by každé buňce byl portál, kterým, když se zaktivuje, vstupuje do tohoto prostoru jasná zářivá energie, která nese pravdu.

A to vědění vypadá úplně jinak, než si ho obvykle představujeme:

Je to stav bytí.

Kdy jsou věci jasné… i bez informací, které se vztahují k rozumu a k hlavě. I bez postojů a názorů.

Nebo přesněji – právě bez nich.

Je to jasné vědění, ukotvené v těle:

Ano, tak to je.

Ne, tak to není.

Tohle je pro mě správné a tohle chci nechat mimo svou pozornost.

Je to stav, který jen září. Nemá potřebu argumentovat, hádat se, prosazovat se. Je mu to všechno jedno, protože ví. Na svém vědění netrvá ani nelpí, protože to je tak jasný, že trvat na tom je absurdní. “Mít pravdu” není tématem, protože ve skutečnosti má pravda jeho. Jakoby byl člověk jen prostorem, kterým pravda volně protéká.

Ale tím svým vyzařováním mocně ovlivňuje okolní prostor a pole.

.

Jak se k tomu dobrat?

Přiznejme si, že dobrat se toho není úplně jednoduchý. Je to proces, kdy se především otevřete možnosti, že takhle to funguje a rozhodnete se, že to pro sebe chcete. A pak se otevřete všem možnostem, kterými to k vám doteče…

Shrnula jsem pro vás některé momenty, které jsou podle mě klíčové.

Jak se dostat do “stavu pravdy”?

1. Tak především potřebujete najít odvahu odložit všechno, čemu věříte a na čem trváte. Protože to zabírá prostor – nic dalšího se tam už nevejde.
2. Důležité ingredience jsou schopnost zklidnění a ztišení.
3. Pustit potřebu zkoumat to hlavou. Tahle cesta vede přes tělo, přes buňky, ne přes hlavu.
4. Začít se co nejvíc propojovat s tělem a být si vědom téhle jeho schopnosti. Otevírat se té možnosti. Ona nejde vynutit, protože vynucování vytváří tlak a tlak zmenšuje prostor, a tenhle proces vyžaduje právě volný, otevřený prostor. Jinými slovy – prostě to pozvěte.
5. Vězte, že je to proces, kdy na ten stav aspirujete. Skrze tělo budete zažívat a ochutnávat vjemy “ano” a “ne”. Než dojde k tomu skutečnému průlomu, může to chvíli trvat.
6. Velkou oporou vám v tom procesu budiž vaše osa – tyčka – a uzemnění. To vám pomůže udržet se ve vašem středu v celém procesu. Připomínám, že blíže se s ní seznámit, oprášit ji a oživit můžete se mnou v Tréninku Silné energetické pole od 24.11.

 

Dneska, v době informační války, je důležité umět se zorientovat. A je důležité si uvědomit, že nástroje manipulace se vyvinuly na takovou úroveň, že hlavou to neurveme.

Je třeba začít vnímat pravdu svým tělem. A než dojde k výše zmíněnému průlomu, naučit se i ve svém těle, ve svých vjemech, rozlišovat, z jaké vychází vrstvy. Protože některé jdou ze zranění, traumat a otisků a ty podléhají velkému zkreslení – výhoda je, že jsou snadno rozeznatelné díky svému emočnímu náboji a potřebě například se za něj prát. 

Informace/impluz, který nese skutečnou pravdu, je oproti tomu klidný, jasný a pevný.

A pokud si dovolíme “nemít pravdu”, a místo toho otevřít pravdě celé své tělo a stát se pravdou v jedinečné vibraci, která může ovlivnit prostor široko daleko prostým svým bytím…

…dříve nebo později se jí staneme.

Ona je totiž součástí naší podstaty.