Tak mi přistála zpráva od tety, jestli neblbnu. Vlastně to ještě napsala docela laskavě…
… ale od začátku.
.
Ranní rande s Mluvícím Kakaem
Jak jste možná někteří četli, v srpnu jsem se setkala s Mluvícím Kakaem (čti ceremoniálním). Bylo to setkání neplánované, překvapivé, krásné a vyživující. Až tak, že jsem si Mluvící Kakao koupila pro skupinová setkání a Živou Akademii (těšte se v listopadu na setkání, ženy! 🙂 ).
Neměla jsem v plánu pít si ho doma.
Dnes ráno si mě ale kakao pozvalo na rande.
Přiznávám, chvíli jsem to volání ignorovala. Měla jsem nějaké myšlenky na to, co všechno bych měla, ale ono se mi pořád vracelo na mysl… až jsem si řekla, nešť, takové pozvání se neodmítá!
Když jsem si ohřívala ovesné mléko, připravila jsem si Kakao na prkně a dala na něj dlaň. “Jsem tu a naslouchám,” řekla jsem mu.
“PODLEHNI ŽIVOTU,” odpovědělo mi.
Ach.
Nalila jsem si ho do svého oblíbeného růžového hrnku – ale ještě předtím, než jsem se s ním setkala i fyzicky ve svém těle, kde mi pohladilo a opečovalo některá zranění a smutky, jsem ho vyfotila a podělila se na facebooku. Myslím, že jeho sdělení by mohlo některé lidi inspirovat.
No a tam si to přečetla moje teta… a napsala mi:
“Neblbneš, když si povídáš s kakaem?”
Já ji chápu. Teta je skvělá, moudrá a laskavá žena, která dokázala ve svém životě zvládnout opravdu náročné věci. Mám k ní hluboký obdiv.
Přesto – tady jsem prostě jinde.
Ve svém prožívání světa a způsobu, jakým se k němu vztahuju.
.
Na jedné lodi a v síti vztahů
Už roky vnímám život kolem sebe.
Napřed to byly zvířata, rostliny a kameny.
Pak budovy. Hory. Dokonce i auta…
Postupně se to rozšířilo na všechno.
Všechno je pro mě součástí Stvoření a jako takové je to živé a zaslouží si to moji pozornost a úctu. Za to, že je to tu často pro mě. Nebo se mnou. Nebo že prostě tenhle svět sdílíme.
A ono to se mnou mluví… něco víc, něco méně.
Často se mi dostává od těch “neživých” nebo “s přimhouřením oka živých”
– i když, jak o tom přemýšlím, slovo “živý” bych asi měla nahradit slovem “vědomý”, i když ve své podstatě je to totéž –
bytostí podpory, ať už při terapiích s klienty (kdy mi třeba přijde na pomoc kámen, esence rostliny, nebo jemněhmotné bytosti), nebo v mém osobním životě (velký dík mým stromovým, čtyřnohým a kamenným přátelům!).
.
Je to otázka VZTAHU.
Myslím, že jedna z hlavním potíží naší civilizace je, že jsme my lidi uvěřili, že jsme někde jinde. Odpojili jsme se od celku.
Zapomněli jsme, že jsme zatkaní do sítě vztahů a vzájemné provázanosti. Že jako jsme živí my a máme své vědomí, mají ho i rostliny, kameny a “věci” kolem nás.
Podle toho to taky vypadá.
Takže když při šamanském obřadu uctění Země despacho posíláme svá přání Zemi, já si vždycky přeju, abychom se s ní a se vším, co s sebou nese, my lidé zase spojili. Abychom zase pochopili, že jsme součástí celku, a prožili si v každé buňce, že všechno kolem má své vlastní vědomí a život.
Děje se to samozřejmě v určité chvíli jako přirozený důsledek terapií a hodně to téma pracuje během Živé Akademie s tím, jak se studentky lépe a přesněji usazují samy v sobě. Ale tohle naše civilizační naprogramování je pro mě tou pilkou, kterou si pod sebou podřezáváme větev.
Takže – chápu lidi, pro které jsem blázen.
Ale když se dívám na kvalitu a hloubku svého vnitřního i vnějšího života, jsem opravdu šťastný blázen 🙂
.
A propos – už 7. října začíná týdenní kurz PATERO DOBŘE UKOTVENÉ PRŮVODKYNĚ, víte to? S Kakaem sice mluvit nebudeme, zato si projdeme a zrevidujeme hlavní pilíře, které určují kvalitu našeho života.
5 jasných a praktických videí + jedno živé + týden mojí podpory v uzavřené skupině jen za 690Kč, to je velmi luxusní poměr cena/výkon.
Přidáte se?